Jak se přestat hádat, když jsou emoce jako papiňák?

Už jste se zase pohádali. Máte náladu pod psa. Ani nevíte, jestli jste naštvaní na něho/ni nebo sami na sebe. A přitom jste to mysleli dobře. Tak proč se do vás hned pustil/a? Proč vás nechápe? Vždyť je to přeci tak jasný. Pořád ty jeho/její nesmyslné pravdy. Takové blbosti. Kam na to chodí? Ale jak se přestat hádat?

Jestli je vám tato situace povědomá, a věřím, že se vám stává častokrát, tak jste k tomu možná přistupovali moc zbrkle, nebo na druhé straně je vážně blbec….a nebo je to úplně jinak.

Na něco jsem přišel…no, možná ne já, ale takto mi to dává smysl, abych se nehádal. A skvěle se mi to daří. Přestal jsem se hádat.

Takže hezky popořadě. Nejprve si je třeba uvědomit, že:

Existuje přes 7 miliard pravd a 7 miliard světů.

A to je ten hlavní důvod, proč se hádáme.

Tohle totiž stojí za zamyšlení k tomu, abyste se jednou provždy a definitivně přestali hádat.

 

Jak vzniká hádka…banální?

Nikdo jiný nemá možnost se dívat na svět mojí optikou, mýma očima. To, co jsem si prožil, odžil já sám, tak přesně tím samým si nikdo jiný na světě projít nemohl. To je má realita, moje vidina světa, ve kterém žiju. A moje pravdy.

Když vám budu tvrdit, že barva mé košile je žlutá, tak je prostě žlutá. Není ani okrová, není ani bledě hnědá. Je prostě žlutá. A nehádejte se se mnou. 🙂

A protože se mnou je tady na planetě Zemi přes 7 miliard lidí, tak i oni mají svoji realitu. Svůj odžitý život. Svoje hezké a hnusné zážitky a zkušenosti. Své převzaté programy z dětství. Pro ně je ta košile bledě hnědá. V jejich světě jim nestačí základní spektrum barev. Chtějí víc. A většinou si nejsou vědomi, že ostatní kolem nich víc nemusí chtít. Ti chtějí např. málo.

Krásný příklad hádky, kdy ti dva se můžou za svoji pravdu až zabít, a ve výsledku mají pravdu oba dva.
Jak se přestat hádat v tomto případě?

jak se přestat hádat

Snažíme se tak vnutit tomu druhému svoji pravdu, protože se domníváme, že je to jedinečná pravda a jiná není. „Však je to jasné, že to je devítka.“ A tak nás rozčílí, že ten druhý s tím nesouhlasí. Jakto? …vždyť je to jenom ta jedna pravda. Devítka. Je to jasný. To je matematika, ta se obejít nedá. Žádná jiná pravda být nemůže.

Omyl. Na světě je 7 miliard pravd, protože je zde 7 miliard lidských světů, 7 miliard jiných zkušeností s tou samou situací. Odlišné emoce, prožitky, zkušenosti, učení.
A ve finále přijde někdo z třetí strany, který číslice neumí, a vykřikne:
„To je písmeno G!“ 🙂
V tu ránu se nám otevírá kudla v kapse.
Klid. To musí být nějaký blbec. Dělá si z nás srandu.

 

A vůbec, dá se hádce zamezit?

Dá. Naučit se respektu a přijmout fakt, že na světě není jenom jedna pravda, ta naše. Každý má právo na svoji pravdu…svým pohledem, svýma očima.

Např. můžeme se zachovat jinak při otázce, kolik je 2+2. Všichni víme, a v matematice je to jasné, že jsou to 4. Ale pak přijde chlapec, který řekne, že je to 5.

Abychom předešli hádce, zareagujeme něco ve smyslu, že je to zajímavý názor a zeptáme se, jak k tomu přišel. Začneme tu pravdu zkoumat. Proč v jeho světě to je 5 a v našem 4. Tím už nejsme v hádce, ale v konstruktivní diskuzi. Obě strany se tak můžou vzájemně obohatit.

No jo, ale to se dneska takhle nenosí, aby se tím někdo zabýval. Prostě to tak je, je to fakt, a hotovo. Není na to čas. A tak hned se hádáme, nedej bože odsoudíme toho druhého.

Další možností je, a to se tak děje většinou, že druhá strana má jiné informace než já. A domnívá se, že jsou úplné a správné. A jsme zase u toho. V jeho světě tato pravda, v našem světě jiná, ta naše. Respektujme to. A ti bystřejší z nás můžou tomu druhému dopomoci k tomu, aby si informaci doplnil.

jak se přestat hádat 1

Nejčastější hádky však vznikají z malicherností, a předmět hádky vlastně vůbec není důležitý. Nejčastěji to jsou emoce, které hádku vyvolají a doprovázejí. Nikdo z nás nejsme bezcitný stroj a tak emoce v nás vyvolávají určité vnitřní pochody. Většinou vypěníme nad nepodstatnou věcí, ale emoce už prostě přetečou.

Proto vnímejme toho druhého, pokud jde s námi do hádky, že celý den, nebo v poslední době prochází nepříjemnou situací, se kterou se třeba v životě ještě nesetkal a neví si s ní rady. Nemusí to být špatný člověk podle toho, jak se momentálně chová. Potkalo ho v životě něco, co v tuto chvíli neumí zpracovat, s čím se teď neumí vyrovnat a reaguje tak.

Ráno mu přejeli psa, proto přišel pozdě do práce.  Přišel tak o prémie, které měl na dovolenou, na kterou se tedy nepojede. A doma mu to dá žena pěkně sežrat…a zase s ním nebude spát. Do toho má být uvědomělý s tím, že má pochopit vaši pravdu, nebo ji minimálně respektovat.

Takřka nadlidský výkon.
…a nebo by to zvládl pouze velmi zkušený jogín či zenový mistr. 🙂

 

Jak ideálně hádku řešit?

Neřešit ji. Nechat druhou stranu vyhádat se, vyvztekat se. Vždyť mu přejeli toho psa a žena s ním nebude spát.  Nová situace v jeho životě.

Nás se to netýká. Je to jeho projekce, v jeho světě. Jeho vztek, jeho emoce. Zůstat v klidu, jen to pozorovat, nehodnotit. Přeteklé emoce na druhé straně se uvolní.
Tam, kde se ihned reaguje v hádce druhé straně, živí se emočně hádka tlakem. A pak obě strany vybouchnou. Je to jak papiňák.

Ono, když se tlačí z jedné strany, na druhé straně se musí ustoupit, jinak dojde k přetlaku. A tak většina hádek končí. V návalu všeho se řeknou slova, která pak nejdou vzít zpátky. Většinou tak myšlena nebyla. Jen díky rozhozeným emocím a přetlaku v hádce.

Takže, netlačte v hádce. Nechtějte si prosadit svou pravdu, když druhá strana „je v tlaku“. Couvněte v hádce. Vznikne prostor, kam emoce vašeho protějšku v hádce se uklidí. A pak už jenom hluboký nádech a výdech….opakovaně. O tom vlastně život je. Nádech a výdech.

A abychom předešli další nesmyslné hádce, tak tento článek je velmi důležitý pro váš klidnější a spokojenější život. Ano, je důležitý, tak se se mnou nehádejte. Sdílejte ho svým přátelům, ať i oni se inspirují, jak se přestat hádat. A jestli jim to pomůže? Ano, pomůže. To je prostě pravda. 🙂

 

jak se přestat hádat 2

Jiří Král

Mojí vášní jsou životní změny a lidské příběhy. Podnikám, radím, inspiruji, podporuji, motivuji a pomáhám lidem při změnách života. Jednoho dne jsem se rozhodl nepřežívat, nebýt průměrný, ale žít svůj život naplno. Opustil jsem svůj "krysí závod" a díky zásadním změnám jsem dnes skutečným majitelem svého života.

Jsem autorem praktického eBooku Majitelem svého života, jako průvodce na cestě životními změnami. Více o mně se můžete dočíst v mém příběhu.

Spojte se se mnou na facebooku.

Napsat mi můžete na jirka@jirka-kral.cz
Komentáře